Československá ledová legenda

Legendy krasobruslení,

jeden z dalších projektů na kterém už nějakou dobu pracuji a asi i ještě nějakou dobu budu. Těch osobností, které vévodili tomu sportu je samozřejmě mnoho a seznam jmen je tedy dlouhý a přesto kratší než by měl zaslouženě býti, přesto každá kniha má své hranice v počtu stránek. Přesto doufám, že se má práce rozšíří, alespoň trochu povědomí o historii a legendách tohoto elegantního zimního sportu.

 

Ondrej Nepela,

je jednou z těcho legend a zároveň je také je jedním z nejúspěšnějších zástupců Českoslovenkého krasobruslení. Na ochutnávku mé další knihy, tak přináším ukázku jeho medailonku. (pradvěpodobně však ještě stále v hrubém náčrtu). Tak jako to přeji jediné a to enjoy 😉

ondrej_nepela

Neoplýval talentem, ale tam kam se dostal, jej přivedly ohromná píle, cílevědomost a disciplína.‘ – Hilda Múdra.
Ondrej Nepela je jedním z nejúspěšnějších postav dějin Československého krasobruslení. Díky své píli a preciznosti se dokázal poměrně rychle vyšplhat na světový vrchol, kde také zůstal až do konce své kariéry. Jméno Ondreje Nepely se tak navždy zapsalo do historie krasobruslení a dnes toto jméno nese Bratislavská aréna a také se na Slovensku každoročně pořádá krasobruslařská seniorská soutěž: Memoriál Ondreje Nepely.
Narodil se v Bratislavě roku 1951 a zde se také v sedmi letech začal věnovat krasobruslení. Bylo to jeho vlastní přání se tomuto sportu věnovat a rodiče mu rádi vyhověli. Jeho velkou inspirací byl Karol Divín. Díky Ondrejově matce se chlapce roku 1958 ujala trenérka Hilda Múdra. Tato rakouská rodačka má na svém účtu hned několik veleúspěšných krasobruslařů a Ondrej byl jejím svěřencem od jeho prvních pokusů na ledě až po konec jeho kariéry amatérského krasobruslaře roku 1793. Během těchto let Nepela vybojoval zlatou Olympijskou medaili, získal trojnásobný titul mistra světa a pětinásobný titul mistra Evropy.
Na světové scéně Ondrej debutoval už ve svých dvanácti letech na mistroství světa a o rok později se dokonce zúčastnil zimních Olympijských her v Innsbrucku. Tedy po pouhých šesti letech, co ho Hilda Múdrá začala trénovat. Na této Olympiádě sice Ondrej skončil na dvacátém druhém místě, ale již o rok později, tedy roku 1965, ale Ondrej zvítězil na domácím ledě. Poprvé se mu podařilo získat titul mistra Československa a tento titul si udržel až do skončení jeho kariéry. Následující sezónu Ondrej bodoval i na Evropském šampionátu a získal si bronzovou pozici, kterou dokázal obhájit i dvě následující sezony mezi lety 1966 až 1968. O rok později však tuto bronzovou pozici mění za zlatou a stává se tak poprvé mistrem Evropy. Tento titul dokázal Ondrej vybojovat celkem pětkrát, a to hned v řadě za sebou.
Jeho hvězda postupně stoupala i na světovém ledě. Na mistroství světa ve Vídni roku 1967 se Ondrej zapsal s šestým místem, do první top světové desítky krasobruslařů. O dva roky později se dokázal postavit na stupeň vítězství se stříbrnou medailí kolem krku. Na tomto mistroství Ondreje porazil americký krasobruslař Tim Wood. Za další dva roky později, na mistroství světa, které se odehrávalo ve francouzském městě Lyon, však Ondrej už neměl konkurenta, a po další tři následující roky Ondrej zcela jednoznačně ovládl první pozici ve světě mužského světového krasobruslení. Zbývalo už tedy jen pokořit Olympijský led, aby měl Ondrej kompletní řadu zlatých medailí. Zimních olympijských her se během své kariéry měl příležitost zúčastnit celkem třikrát. Poprvé na jíž zmíněné zimní olympiádě v Innsbrucku, kde se umístil na dvacátém druhém místě. Na další Olympiádě v Grenoblu si výrazně polepšil a vyšplhal se na místo osmé. To byl ovšem výsledek, se kterým Ondrej nebyl spokojen. Jeho ambice byly přeci jen o něco vyšší. Ty si dokázal splnit v Sapporu roku 1972, kde i přes pád u trojitého Rittbergra zvítězil a jako už předem jasný favorit získal zlatou olympijskou medaili.
V roce 1971 byl Ondrej Nepela vyhlášen nejlepším sportovcem ČSSR. Dalo by se tak říct, že byl na vrcholu své amatérské kariéry. Jeho přáním tedy bylo začít se věnovat té profesionální a vystupovat v exhibičních představeních. Ovšem politický nátlak komunistického Československa mu toto přání znemožnil uskutečnit. Ondrej byl úspěšným sportovcem, a tudíž sledovanou osobou. Byl pod neustálým dohledem a ve své kariéře amatérského krasobruslaře setrval o něco déle, než sám chtěl. I to mělo svou světlou stránku. Kromě vítězné olympijské jízdy Ondrej zajel ještě jednu, která by se dala považovat za jeho životní. Ta přišla na mistroství Evropy v Bratislavě roku 1973. Zde na domácím ledě obhájil titul mistra Evropy a uspokojil jak své fanoušky, tak i politické vedení. Po tomto mistroství už měl cestu k profesionálnímu krasobruslení volnou.
Odešel na západ a jeho osobnost tedy musela v Československu poněkud pohasnout. V Americe z něj však byla hvězda lední revui Holiday on Ice, kde působil celých třináct let. V roce 1986 se z Ameriky vrátil do Evropy a v Německém Mannheimu začal působit jako trenér. Mezi jeho svěřence patřila například Claudia Leistnerová, která se stala v roce 1989 mistryní Evropy. Jeho kariéru trenéra brzy přerušila zákeřná nemoc, na kterou 2. února 1989 zemřel. Oficiální vyjádření o jeho úmrtí znělo: rakovina lymfatických uzlin. Pravdou ale bylo, že Ondrej se stal obětí zákeřného onemocnění HIV. Dlouho se o tom však nemohlo hovořit. Jeho pohřeb se konal v Německu, ale urna s jeho popelem byla převezena zpátky do jeho rodné Bratislavy, kde se dodnes na jeho počest koná již zmíněný Memorial Ondreje Nepely.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *