Matka krasobruslení

K dnešnímu Mezinárodnímu dni žen,

jsem se rozhodla zveřejnit příspěvek o jedné velmi inspirativní ženě, k jejímuž životopisu jsem se dostala při psaní Legend Krasobruslení.  Velmi rychle jsem si jí zařadilo do mého žebříčku oblíbených hrdinek. Nejen, že to byla velmi talentovaná sportovkyně ale také to byla žena s pevnou vůlí, která se jen tak ničeho nezalekla a nenechala se odradit od toho, co milovala a byla v tom skutečně dobrá a hodlala to dokázat i okolnímu světu. Navíc tím tak otevřela cestu mnoho dalším ženám, co mohli kráčet anebo přesněji řečeno bruslit v jejích šlépějích.

Madge_Syers

 

Madge Syers

Když se řekne krasobruslení, mnoho lidí si samozřejmě ihned představí sport, reprezentující nejen značné fyzické úsilí, ale také elegantní krásu, která se především spojuje s ženskou krásou a něžností. A přesto až do počátků 20. století tomuto sportu dominovali výhradně muži! Krasobruslařské soutěže tehdy byli v poněkud jiné režii, neexistovaly totiž ty klasické čtyři kategorie: muži, ženy, sportovní dvojice a tance na ledě, tak jako je známe dnes. Byly to závody převážně mezi mužskými závodníky, případně páry. Něco takového ovšem nezabránilo energické Angličance Medge Syers, aby se také pokusila vybojovat si své místo na krasobruslařském výsluní a navždy tak změnila celou tvář tohoto sportu. S jejím jménem se také často pojí přídomek matka krasobruslení, a skutečně by se o ní dalo prohlásit, že je takovou symbolickou matkou všech jejich následovnic. Byla to totiž právě Medge, která se i přes všechny překážky, a především předsudky, zasadila o vytvoření ženské kategorie a dala tak i dalším ženám v tomto sportu budoucnost.

Medge se narodila 16. září 1881 jako Florence Madelaine Cave v Londýnském Kenssingotnu. Jejími rodiči byli Edward Javerise Cave a Elizabeth Anne Cave a kromě Medge měli dalších čtrnáct potomků. Medge tedy rozhodně nikdy nebyla dítětem, které by bylo středem veškeré pozornosti a péče jejích rodičů. Zcela naopak. Kromě tak značného počtu dětí se tato rodina ještě potýkala i se značnými finančními potížemi. Snad ale právě díky tomu se Medge naučila, jak už se tak říká mít ostré lokty a nezalekla se ani silné konkurence ani těžkostí, které jí život postavil do cesty. Sportovní nadání se u Medge projevovalo už od dětství. Nevěnovala se pouze krasobruslení ale také plavání a jezdectví. Přesto, krasobruslení byl nakonec ten sport, kterému se Medge rozhodla zasvětit svůj život. Stala se stálou členkou privilegovaného anglického klubu ‘Prince’s Skating Club‘ v Knightsbridge. Zde se také roku 1899 seznámila se svým budoucím trenérem a manželem Edgarem Seyersem. S Edgarem se Medge otevřela zcela nová kapitola jejího života. Díky němu se seznámila se zcela jiným, podstatně uvolněnějším stylem tohoto sportu, než na který byla doposud zvyklá. Tento pár začal společně trénovat, nejen jako individuální sportovci ale také jako sportovní dvojice a účastnili se tak řady sportovních závodů. Kromě společných jízd však do světa krasobruslení přispěla ještě společnou literární tvorbou. Jejich společným dílem byla publikace The Book of Winter Sports, která se zaměřovala na tento ledový sport a tvořila jakou si krasobruslařskou příručku. Po ní následovala ještě společná sbírka básní s lední tématikou.

Společně také přišli na to, že Mezinárodní bruslařská unie (ISU), ve svých pravidlech ohledně účastníků Světového šampionátu nijak nespecifikovala pohlaví.  Tudíž ani nijak vysloveně nezakázala ženskou účast. Medge byla odhodlaná toto využít ve svůj prospěch a rozhodla se účastnit Mistroství světa a postavit se tak do stejné roviny jako mužští závodníci. Její účast v soutěži všechny šokovala. Dalo by se říct, že pravidla soutěže nijak nespecifikovali pohlaví účastníků, zkrátka protože nikomu nepřišlo na mysl, že by se snad žena něčeho takového odhodlala. Psal se rok 1902 a přestože je to je jen o jedno jediné století na zpět, ženy na jeho počátku měly ještě pramalé postavení ve společnosti. Feministická hnutí se už samozřejmě hlásila o své slovo, ještě ale nějakou dobu trvalo, než se společnost začala skutečně měnit. Je tedy vlastně docela přirozené, že Medge, která nastoupila ve své dlouhé černé sukni, saténové blůze, perlách a elegantním klobouku sebevědomě na led, vyvolalo veliké pozdvižení. Medge se však ničeho nezalekla a dokázala si dokonce vybojovat druhé místo! První místo tehdy získal Ulrich Salchow, který údajně své zlato Medge s výsměchem předhazoval.

Medgin výkon však nikoho nezanechal chladným a brzy na to se konalo oficiální zasedání ISU, kde se diskutovalo o ženské účasti na soutěžích. Byli to ovšem opět pouze muži, kdo tuto otázku projednávali, a tak není žádným překvapením, že se vyjádřili negativně. Své zjevně sexistické rozhodnutí ospravedlnili tím, že kvůli délce dámské sukně nemohou porotci jasně vidět na nohy, a tudíž ani poznat, zdali byly správně splněny všechny sportovní prvky. Dále pak tvrdili, že některýz porotců by mohl být romanticky ovlivněn a jeho názor na závodnici by pak nebyl objektivní. Na následujícím mistroství byla teda ženská účast zakázaná. To Medge ovšem nikterak neodradilo. Sukni si nemilosrdně zkrátila a nadále se účastnila, alespoň ostatních krasobruslařských závodů. Roku 1903 se například účastnila Britského šampionátu a svůj titul obhájila i rok následující.  V roce 1904 se také účastnila Evropského šampionátu, z toho ale nakonec kvůli zranění musela odstoupit.

Rok 1905 ale přinesl další zlom nejen v její zavodní kariéře, ale také v kariéře všech jejích následovnic. Se značným nátlakem Britské bruslařské asociace se znovu přehodnotilo pravidlo o ženské účastni na Světovém šampionátu a výsledkem bylo vytvoření samotné ženské soutěže, která se nazývala „‘The Ladies‘ Chamiponship of the ISU“. Tento ženský šampionát se konal v cela odlišnou dobu a na zcela odlišném místě než ten mužský. Přesto to byl velký krok dopředu k akceptování ženských závodnic. V tomto ženském šampionátu si Medge samozřejmě připsala zlato a brzy se jí otevřeli dveře také ke zlatu olympijskému. Roku 1908 se poprvé v historii Olympijských her objevila nejen mužská krasobruslařská kategorie, ale také i ta ženská. Medge zde předvedla zcela excelentní výkon jak v jejím krátkém programu, tak i ve volné jízdě a oprávněně tak získala zlatou olympijskou medaili, kterou doplnila ještě bronzem, který vybojovala spolu se svým manželem Edgarem v kategorii párů.

Tato velmi úspěšná Olympiáda byla krásnou tečkou za Medgeinou závodní kariérou. Její zdravotní stav už ji nadále nedovoloval v soutěžích pokračovat. Ze světa krasobruslení se však nikdy zcela nevytratila. Krátce po skončení její kariéry, roku 1913, spolu se svým manželem napsala ještě třetí publikaci s názvem The Art Of Skating, a její jméno bylo roku 1981 posmrtně uvedeno do krasobruslařské síně slávy. Medge zemřela v poměrně mladém věku třiceti pěti let, důvod smrti nebyl nikde oficiálně potvrzen, ale s největší pravděpodobností to byl následek porodních komplikací. Datum její smrti 9.září 1917, se totiž naprosto shoduje s datumem narození její dcery Josephine, která, bohužel stejně tak jako její matka nepřežila. I přes svůj poměrně krátký život Madge Syers dokázala dosáhnout nejen sportovních výšin ale také naprosto změnit tvář krasobruslení a celkové postavení žen v tomto „mužském“ světě.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *